Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nemám splíny, ne

28. 5. 2017

No. Člověk, kterým jsem byla doposud nejvíce poblázněná, je stále ona. Ta,  o které je příspěvek z 2013. Ale docela to přešlo.

(Nicméně jsme spolu byly v kontaktu koncem 2015 a to jsem myslela, že se zblázním.)

Ono je to vlastně tak. Ve svém věku jsem nikdy nebyla pořádně zamilovaná, protože jsem to vždycky pohřbila ještě dřív než bych se nějak pořádně zamilovat dokázala. Asi strach? Zbabělost? Ne, nemyslím si, že se neumím zamilovat.

(Nicméně takové to povídání o tom, že kdo nemiluje sám sebe, nemůže milovat ostatní, taky nebude daleko od pravdy. Ale ze selfhejtu už jsem taky vyrostla, z velké části!)

Že miluju Freiheit. No ano. Ale taky podřízenost.

Jo a taky jsem už před několika lety došla k tomu, že mě sere jakýkoliv škatulkování. Nejsem lesba. Říkejme tomu jednoduše bisexuál, detailněji je to pansexuál. Nejsem na chlapy. Jakože... to, co se předpokládá, že budou žena a muž spolu dělat, jde kolem mě.

A další Punkt. Moje poslední pobláznění, který už docela vyhořelo (prostě jsem buď srab nebo moc hrdá na to, abych za někým lezla), bylo do transsexuální ženy.

Vítejte v mém světě!

Ve světě holky, o které si dost možná nejbližší rodina myslí, že je asexuální.