Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zbytečný smutek

18. 4. 2009

Tenhle týden byl po této stránce... epesní. Hned ve středu jsem měla po těch pár vteřinách chuť řvát nahlas, smát se, skákat... Jak málo stačí k mé radosti.

Jsem nemocná, a tov tom smyslu, že jsem schopná si o někom zjistit všechno, co mi je přístupné a pak toho využívat k tomu, abych tu osobu vídala. Možná náběh na stalking? Ne, to ne, tak zlé to se mnou neni.

V pátek se splnilo to, co jsem si přála.. Jenže pocit štěstí a radosti najednou bez důvodu vystřídala pochmurná nálada. Hráli mi KoRn, Alone I Break. A proč ta nálada? Ta píseň tomu pomohla, nebyla sama. Paradoxní je jen to, že to nebyl vztah! Utvrdila jsem se ale v tom, že jsem asi žárlivá, zamilovaná... A já stejně pak celý den přemýšlela o různých variantách, co by mě a za jaké situace víc mrzelo. Blbče. Koukla na mě, podle mě ví, že mě vídá.