Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čas letí..

5. 11. 2011

Už se mi to dvakrát smazalo, beztak to bylo hektické, nyní bude ještě hektičnějí.

 

Žiju na koleji, což je samoo sobě docela fajn... Relativně dobré, za to špatné si stejně můžu sama. Jenže pak přijdu domu a sere se to všechno... Nemám soukromí, všechno mě sere, nic nestíhám a přežírám se. To napečou a já do sebe pak cpu zasraný sacharidy. Ta tam je ta vůle, kterou jsem měla... Kila, co byla pryč, jsou zpět. Já kráva! A to už jsem prosím ode dneška ve fázi, kdy jsem si zadala, že když to poseru, tak se říznu! Jak stupidní.. Jsem si toho vědoma, narozdíl od toho si ale nejsem vědoma toho, jestli něco takého pomůže nebo jeslti bych do toho v reálu šla...

Stydim se za sebe, že jsem nenapsala nic o GA, protože já tam byla a já byla kousek od.. mýho sexuálního objektu Sandry. Bylo to skvělé... Tyhle věci mi dávaji motivaci se těšit, těšit se na další... Jinak k tomu těšení.. Na co se mám, kurva, těšit..? Vánoce mě serou, defakto za chvíli zkouškový a já se bojim, že to nebudu dávat.

Sprostá jak dlaždič! Doma je to šílený... Chodim k tomi psychoušovi, což je samo o sobě fajn, ale čekala jsem, že se budou nejdřív zajímat o to, proč a jak a kdy? POtřebovala bych to ze sebe dostat, jelikož nejvíc a zdaleka ne vše ví jen sééé... Sepsat to. I to je mi trapné, ač mě napadlo napsat "naturalistický román"... tady by to odpovídalo. Ale to byl jen nápad.

Budou to 3 roky od Čičí.. a kde jsem já, kde je to všechno? Proč se mi o ní ani nezdá?

.. všechny tyhle nahovnověci jsou na hovno v první řadě kvůli mě samotné. Hodně těch věcí souvisí se mnou, mou váhout... Kdybych vypadala jinak, měla bych odvahu někoho oslovit atak. Jenže takhle se stydim jít, ač už ty možnosti defakto mám, do komunity a někoho nabalit, v uvozovkách. Zbytek je v rodině, v prostředí... ale co, s tim já nic neudělám, jen bych se to měla naučit brát jinak. Jenže jsem realista.... hovno pesimista, já jsem fakt realista. A tady je to naturalismus..............................

A 26.10.? Podkolenka......... nic nebylo, nebyla možnost, byly povinnosti. Ale, bez prdele, mám jí v palici stále denně.

Asi konec, beztak nevim, co psát... Jen že je mi místy do breku, ale neni na něj čas, neni na něj ani klid.