Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co když...

17. 10. 2008

Mám o ní strach. Ale to málokdo pochopí. Devět let je devět let...

Uvědomuji si, že jednou to přijít musí. Nechci...

Trápí se. Léky nezabírají.

Na co to myslim, ona se z  toho dostane, musí dostat..

Nejraději bych si někam zalezla. Nechci, aby viděli, jak moc mě to trápí..

A opět tu vidim přetvářku. Nebo to jsou slova, znamenajíc projevení citů..?

Co mám psát?

Ráno odcházím, pomalu se slzami v očích... "nádech, výdech, chrr,..." Odcházím se strachem, že je to naposled. S nadějí, že všechno bude fajn...

Nechápu, kdo a proč vymyslel, že je zvíře věc..?! "Co když má člověk k tomu zvířeti vztah stejný jako k člověku...?" ..."Ale, tak je to dáno, existuje jen dělení na věci a lidi... Je snad zvíře člověk...?"

Jak je lehká... Kosti jsou znát více, než dřív. Ale ona se z toho dostane!

Je to silná holka. Moje. Zlatíčko, láska.