Jde to na mě...
Kapela, která se mi začala před několika lety líbit a dostala mě tam, kde jsem teď. Je ze mě tvor s nálepkou FinoFil poslouchající metal a rock. Ten člověk, Lauri Ylönen jméno jeho, byl a stále je mou největší pánskou platonickou láskou. Sice už je to jiný, on je jiný, já jsem jiná..., ale k týhle kapele mě bude vždycky něco pojit, i když je už neposlouchám tak moc často.
Loni jsem touto dobou psala na svůj starý blog články typu, "že na Rasmus pojedu za každou cenu, i kdyby COKOLIV.." Bylo to v té době, co tu byli Nightwish (20. 2.!) a pak HIM (12. 3.) Co teď..? Kde jsou ta má slova, mé řádky...? Ve mně... Navždy. 22.2. 2008 "...Mě ale stejně víc štve, že nepojedu na ty HIM ;(.... Až tu budou Rasmus, tak mi ale nikdo nic zakazovat nebude... No ale to mi už bude 16, tak mě snad nikdo neušlape...!!!!!...."
Nejedu. Kdybych měla rozebírat všechny důvody, PROČ, bylo by to na dlouho. Já si to vlastně ani neumim představit, že bych tam byla... nebo umim, jak jsem na konzertě, ale ty věci kolem - doprava z týhle prdele, moje orientační neschopnosti, ....bláblá... . S rodiči se o tom NEDÁ bavit, něco naznačíš a reakce NENI. Nebo je to zamluveno, naléhaš: "TAk co..?" Odpověd je jasná NE, proč? PROTO!!! A smutný je, že už si přestávám i myslet, že po 18. roku to bude jiné....:-((
Poslouchala jsem Don´t let go ., koukala jsem na různé blogy... Tekly mi slzy! Nedivim se.... A do toho mě dostává, když na těch blozích vidim lidi v mym věku, co JEZDĚJI na konzerty často a na Rasmus pojedou,. Závidim..hnusně závidim... Neni divu.
Sere mě to. Jsem zvědavá, co BUDU dělat v pátek....