Jdi na obsah Jdi na menu
 


Máj, lásky čas

Ten nadpis byl hodně spontánní, v žádném případě to nemá nic společného s mou osobou. Tedy s realitou.

Od doby, co jsem sem psala naposled, se změnilo pár věcí - vlastně ne přímo změnilo, spíše nějak vyvinulo. Ne ale, po coming outu nemá (to bych asi napsala hned ten den). Ale tuší se to. A já, nána blbá, to nejsem schopna vyzvonit ani ve chvíli, která se k tomu přímo nabízí.

Za pár dní to bude rok, co mi řekla, že jsem šikulka. Hm, uteklo to jak ... prostě hodně rychle. A ta je tu furt. Což mi nevadí, ale občas mě to zaráží.

Teď jsem v období, kdy mám občas takové ty stavy, které se u mě čas od času objevují a které se týkají toho, jaká jsem lemra. Co dál k tomu - k tomu není nic třeba dodávat.

Žiji ve strachu. Strachu ze srmrti. Je to i nepěkné napsat. Ale ne z té mojí. (Mimochodem ale, ta nepřichází v úvahu už jen kvůli tomu, že to nemůžu udělat s ohledem na ně - paradoxně, zrovna ti /resp. ta jedna/ tyhle ohledy nemá.) Zamotaně napsané. Já si ani nechci představit, co by, kdyby to přišlo - jenom si uvědomuji, že to přijít může. Ano, vždycky - jenže tohle je situace.. kdy to fakt přijít může. Ani nevím, jestli si plně uvědomuji smysl těchto písmen.

Trošku nad odlehčenou, když už jsem to frnkla do nadpisu.

tumblr_luj9igmbiq1qev1kto1_500.jpg

To vlastně neni konec, ještě jsem chtěla zmínit, že za chvíli mám zkouškové a že to bude mazec.