Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miluji stereotyp

30. 4. 2009

1. Pamatuji si, jak jsem před 2 roky tvrdila, jak budu slavit pálení čarodějnic, někde venku s novými lidmi. Uběhl rok, byla jsem doma, uběhl druhý a sedím tady.. No není to pozitivní? Byla jsem hooodně naivní. Nejhorší je, že já už se ani asi nesnažim něco měnit. Jsem asi smířená s tím, že sedim a budu sedět tady..?

2. U nás se nedá bavit o ničem vážnějším. Když je chuť navázat řeč na téma Benátská noc, tak přichází odpověď: "O tom už nechci slyšet."..  Myslíte si, že se tohle s plnoletostí změní? Já už ne.. Ale strašně si to přeju.

3. Nejdříve mi zařídějí, že budu mít kotě, ačkoliv bych o to já sama stála. Pak se tu začne potulovat starší kotě, chudáka asi někdo vyhodil, já si to kotě získám... Je plaché a krásné, je to kočka. Když navrhnu, že bychom si ho mohli nechat, kdyby se provedla jistá opatření, dostává se mi odpovědi NE. Chápete to? Já ne, já nechápu hodně věcí..

4. Prej jestli jdu do EMA. Hm, pěkný.. Já ani nevim pomalu, co je to ímou, fakt nee. No, je to sranda. Prej k tomu ale ten účes trochu navádí, jsem se dozvěděla. Jen by mě zajímalo, kdo další si to o mě myslí. Nevadí.