Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše harmonická rodina.

16. 8. 2008

U nás v rodině vládne nekomunikativnost, což už jsem několikrát zmínila, ale to neni zdaleka všechno. Převažuje hlavně přetvářka i pomluvy.

Dám pár příkladů..., (většinou jsem ta, co přihlíží, nemám ráda konflikty a až jednou vyjedu...no nic)

Už je to nějakej ten tejden, co nás nepřijela navštívit sestřenka, kterou mám fakt ráda. Před někym babička řekne, jak se Pé změnila tim, že má přítele a že tedy na babi sere. Ona by prý ráda přijela, ale neví, zda může... Tak tedy prý "proč by nemohla, chci jí vidět..." Ovšem jindy, respektive před někym jinym(jak se jí to hodí) řekne "jen ať tam zůstane, nikdo na ní neni zvědavej, co budu vařit...".

Ehm, a že jsem u toho vaření... Já ani ségra nechodíme ve škole na obědy, ale babička o prázdkách prostě musí vařit ... Tak řikáme, že to neni třeba, že stejně vstáváme v době oběda a že nejsme zvyklé obědvat.... Ale babi nějaký známý vypráví do founu, jak jí ty prázdniny serou, že jsme doma, jak nám musí vyvářet. Tak tudle zas něco kuchtila a nebylo jí dobře. Když začla mlít o tom, jaký je to soužení vařit, když jí bolí hlava, řekla jsem "tak si vařet nemusela"nebo něco takovýho, řekla jsem to klidně). A ona, že po ní hned takto vyjedu. ....

Pro tetu se strejcem je to babka, která je stále nervní a zbytečně se do všeho sere. Ovšem, když něco potřebujou, babča je ta první, u koho by se doprošovali pomoci. Ta pomůže s plnou ochotou, ale poté, samozřejmě v jejich nepřítomnosti, vykládá, jak jsou vychcaný a že už se na ně taky může vysrat.

Taky jsme se ségrou neschopní lemplové, protože s ničim nepomůžeme. Ale to taky neni zas tak pravda... Když jsme byly malé, vše nám zakazovali, ať se nám nic nestane... A i teď se občas stane, že nás k tomu nepustěj - obvzlášť u vaření. (Ano, ve svých 16 letech umim kafe, instantní polívku, a osmažená vajíčka..). Jo, je fakt, že já jsem nemehlo a hlavně neprakticky založenej jedinec, ale taky to tak trochu hraju, jsem taky parádné líná - jenže to všechno dělám, proto že si mě tak vychovali. Když začnu básnit o tom, že nic neumim, je mi řečeno : Pavlinko, proč se tak zbytečně podceňuješ...?  A jindy, když ségra umeje nádobí a pak přijde za mnou, dozvídám se, že jsem nemehlo a že bych to takhle umejt nedokázala.

Moje další sestřenice bude vždycky největší oblíbenkyně všech, přeci má vysokou! Ale to, že je to zákeřná svině už většinou nikoho nezajímá - pokud ovšem nezačnou nadávat(za jejími zády) i na ní. Ona cítí, že jí nesnášim,ale hraje si přede mnou na neutrál/ na hodnou holčičku já už dávno nenaletim..... Ale právě ona je ta, která o mě roznáší nepravdy. Te´d nevim, zda jsem to už psala - doneslo se ke mně něco ohledně tý kalby, kde jsem se zlila.... A hlavní podezřelou je i u ségry právě tadle kráva, ta tam ani nebyla, ale o tom jsou pomluvy, ne?

Jinak muj vztah se ségrou.... Docela často o ní mluvim a musim uznat, ačnechci, že je hodně důležitej člověk v mym životě. Rozumíme si, máme dost společnýho(nejen hudbu, ke který jsem jí dovedla..) včetně názorů. Ale přitom jsme každá úplně jiná. Závidim jí, jaká je... Jak povahou, tak vzhleem - postavou. Asi bych měla dodat, že je jí 13 a vypadá tak na 16.... Nevim, co dál k ní, o ní se budu zmiňovat ještě dost.

Jo a středem pomluv je taťka. Je to náladovej nervák - já jsem jeho (zatim) slabej odvar a myslim, že ho chápu nejvíc z rodiny, možná se pletu. Je to lempl, sobec, .... A on ví, že to o něm pár lidí z rodiny říká - třeba, když zaslechne věčné stěžování si po founu. Taky se řešilo, že ho nijak netáhne se kouknout do místnosti, kde X let žil a že je bezcitnej... Ale myslim, že je to mimojiné spíš v tom, že problémy řeší sám se sebou.... Dál se mi to nechce pitvat, protože se v tom envyznám - nevyznám se v sobě, ale vim, že s nim to bude něco podobnýho.

Mohla bych pokračovat donekonečna. Já jsem spíš neutrál, takovej ten nekonfliktní naslouchač.... Ale co si budem vykládat - pikle kuju, občas, jako každej... Většinou jsem ticho a pak pronesu, troufám si říct,  kompromisní, řešení a dodám, že se nezastávám nikoho... Ale já jednou vybouchnu. A taky budu muset jednou z celou pravdou ven.... nebo ne.