Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ono to dopadlo

12. 7. 2009

Do poslední chvíle jsem ani pořádně nevěřila, že uvidim The Rasmus. Mojí první finskou kapelu, muj začátek finofilního období trvajícího už několik let.

Měli tam velkou fanouškovskou základnu:) Stejně.. kdybych po těch konzertech jezdila často (prostě jezdila vůbec), tak bych mohla mít třeba i kamarády.

Když tam dělali nějací jejich pomocníci zvukovky, začalo mi to docházet.. Finský počítání.. A pak Living In A World Without You.. měla jsem na krajíčku. Jejich playlist si více méně pamatuji z hlavy, možná s drobnými nedostatky. Už je to pryč.. To je divnej pocit! A bylo to vůbec? Jistěže bylo!!!

Měla jsem celkem dobrej flek. Akorát by měli zakázat vstup lidem, co The Rasmus ani neznaj, stojej tam jak solný sloupy a... pravda takových tam bylo málo - ale bez nich by to bylo lepší. Na konci se tam dopředu nasrali 2 vožralové.. dělalo jim dobře, že ostatní serou. Čurááááci. Co mě ale sralo dost, i když jsem dopadla ještě evidentně dobře.. byl asi 8letej kluk, kterýho tam jeho geniální sestřička držela na ramenou. Ten idiot tam mával finskou vlaječkou.. Byl to takovej umělej finofil - prostě dělal to, co mu sesřička nařídila.. Závist? Možná.. taky bych si chtěla jezdit to Laplandu (Laponsko, Lappi) a pak se ostatním chlubit suvenýry.

Pak mám psychickej blok (?) vůči sestřičce. Je jiná, extrovertní.. nebo já nevim, co. Přijdu si jako odpudivá, že prostě.. já to neumim popsat, tady nejde jen o tohle. Každopádně se zkamarádila se slečnou geniální, která by všechno organizovala. A asi... ne určitě! je mi líto, že se osobně setkala s klukama. Podpis vidim, pěkný.. ale kdyby...BYLYVPRDELIRYBYNEMUSELYBYBEJTRYBNÍKY prostě mám z toho smíšený pocity - já je mohla vidět, neviděla.

Ale říct, že by se to posralo. Že by to nevyšlo. Že ...... nemůžu, jsem spokojená. Jedinej, na koho můžu nadávat, jsem já a taky ten malej zasranej parchant.